Bohuslav Svoboda

Nenávist není program

1. 02. 2016 12:00:00
Začíná to připomínat perpetuum chorobné nenávisti: z tunelu Blanka si mnozí udělali svůj jediný protestní politický program, a proto teď nemůžou s nenávistí přestat ani po jeho otevření, i když Praze jednoznačně ulehčil.

Začíná to připomínat perpetuum chorobné nenávisti: z tunelu Blanka si mnozí udělali svůj jediný protestní politický program, a proto teď nemůžou s nenávistí přestat ani po jeho otevření, i když Praze jednoznačně ulehčil. A týká se to i médií, kde se stále objevují objevné zprávy o tom, že Blanka bude stát peníze i po svém otevření – třeba za osvětlení či údržbu. Pro jejich autory mám jedinou otázku: když si postavíte dům, žijete v něm pak po tmě a necháte ho zchátrat, až spadne?
Pro propagátory permanentní nenávisti mám pro změnu pár faktů, protože každý jistě máme právo na vlastní názor, ne však na vlastní fakta. Tedy: Blankou projede denně 70 000 aut, zhruba stejně jako po Nuselském mostě; tato auta evidentně zmizela z pražských ulic, čímž prokazatelně ulehčila nejen dopravě, ale i Pražanům. Blanka navíc stáhla auta i z přeplněné magistrály i nábřeží města, tedy samotného historického centra, jemu intenzivní doprava škodí nejvíc. Ano, na Smíchově, v Dejvicích či na Břevnově doprava kvůli vjezdu do tunelu zhoustla, ovšem jen nepatrně: například v tolik kritizované oblasti ulice Jugoslávských partyzánů se počet aut po otevření Blanky zvýšil ze 14 000 na 15 000, tedy o pouhý tisíc. Dopravní zácpy se tu ovšem stejně jako jinde tvořily už před zprovozněním Blanky, takže tunel za ně určitě nemůže. Paradoxně za ně může nedokončení městského okruhu, které stále vázne i kvůli aktivistům, kteří nyní kritizují dopravní zácpy.
Tato ironie samozřejmě nikdy neskončí: věčný odpor proti Blance, městskému okruhu i dalším stavbám zlepšujícím kvalitu života v Praze totiž bývá jediným politickým programem těchto aktivistů, a ti se o něj nepřipraví ani v zájmu více než milionu Pražanů. Nyní například tvrdí, že Blanka připravila město o veřejný prostor a zastavila jeho rozvoj. Opak je znovu pravdou: díky Blance projede jen holešovskou Veletržní ulicí o 50 procent aut méně, takže ji městská část nyní rekonstruuje a rozšiřuje pro chodce, aby z ní vznikl tradiční městský bulvár. Podobný rozvoj života od aut k lidem umožní stažení dopravy pod zem i jinde.
Ostatně na rozdíl od aktivistů o tom něco vím, protože jsem se podílel na auditu Blanky, což je politicky neatraktivní a neviditelná práce, ovšem plná faktů. I proto jako bývalý pražský primátor, který nemůže problémy města řešit na základě vlastního dojmu nebo momentální agendy médií, nevěřím ani na socialistické zákazy a příkazy: nyní konkrétně plošný zákaz vjezdu aut do centra města a příkaz, aby lidé víc jezdili MHD, jak teď někteří plánují.
Pražská MHD je evropský unikát nejen ohledně intenzity pokrytí města, ale také veřejným využitím: pravidelně jí jezdí přes 40 procent Pražanů, což je v Evropě nadprůměr. Problém je, že podle statistik je pražská MHD už dnes ve špičkách přetížená i bez zákazů a příkazů a navíc na ni městu chybí peníze. Pokud bychom dalším desetitisícům lidí zakázali jízdu autem a přikázali jim cestu MHD, aniž bychom výrazně zvýšili počet spojů metra, tramvají, autobusů a samozřejmě i jejich obsluhy, hrozí totální kolaps.
Takové navýšení intenzity MHD by znamenalo přinejmenším stoprocentní zdražení MHD. O něm ale propagátoři zákazů a příkazů před veřejnosti nemluví, protože to není populární. Nemám samozřejmě nic proti omezení automobilové dopravy v nejužším centru města ani jejímu případnému zpoplatnění. Zároveň si nemyslím, že při koupi auta má člověk okamžitě nárok na parkovací místo ve veřejném prostoru nebo průjezdnou komunikaci. Nicméně to nic nemění na tom, že vždy budu bojovat proti totalitním zákazům, příkazům a omezování svobodné volby. Čtyřicet let takové politiky totiž nejen Praze vůbec nepomohlo.

Autor: Bohuslav Svoboda | karma: 37.39 | přečteno: 4300 ×
Poslední články autora